Hned na úvod musím prozradit, že tento článek budu psát čistě ze svého osobního pohledu, neboť jsem byl v Brně jediným zástupcem JL Toušeň.
Tedy „půlposádka“ z Toušeně dorazila na Brněnskou přehradu krátce po osmé hodině ranní v sobotu 7. května. Začala zlehka s rozbalováním lodě, a poté co se k ní připojila druhá „půlposádka“, ta brněnská, byla loď 14551 nastrojená vcukuletu.
Ačkoliv se mně i tátovi, který zde plnil roli řidiče i jakési technické podpory, zdálo, že na vodě vanou snesitelné 3 – 4 metry, zdání klamalo, jak ukázalo měření síly větru provedené komisí přímo na vodě. Start byl odložen.
Na vodu jsme se však dostali, a to ještě tentýž den – po první hodině odpolední. Za velice proměnlivého větru, který však nemohl překvapit nikoho, kdo již někdy na Brněnské přehradě jachtařil, se podařilo odkroužit čtyři rozjížďky. Jak já jsem to viděl, soupeřily spolu hlavně 4 posádky: dvě z Prahy, jedna ryze brněnská a potom naše posádka, tedy já s Vaškem. V těchto sobotních rozjížďkách jsme byli úspěšní přesně padesát na padesát – v rámci první čtyřky jsme skončili dvakrát první a dvakrát poslední. Především díky zajetí dvou jedniček jsme se první den vyhřívali na 2. místě.
Nedělní ráno předznamenávalo jachtařsky bohatou nadílku. Start páté rozjížďky proběhl přesně ve stanovenou desátou hodinu. Závodilo se za větru 3 – 10 metrů (možná i víc, za takových podmínek mi odhad příliš neslouží). Trať byla krátká, ale aby to nevyznělo jako výtka směrem k závodní komisi, při tomto směru a při nevelké šířce přehrady nemohla trať postavit delší. Nám se nejprve moc nedařilo; srážely nás především moje hrubé chyby, po nichž v prvních dvou rozjížďkách následoval trest v podobě zvrhnutí a propad na 4. (později díky OCS vítězů 3.) resp. 6. místo. V tu chvíli jsem si doslova nadával a div že neříkal sbohem dobrému výsledku. Avšak podařilo se nám vzchopit a mimo jiné vybojovat do naší sbírky další jedničku. Za tři hodiny jsme ujeli celkem pět dalších rozjížděk, při kterých jsem zcela ztratil přehled o tom, kdo se pohybuje na jakém místě.
Přesto v posledním kole poslední rozjížďky při dojezdu na poslední bóji před cílem, když se nám naskytla možnost urvat pro sebe první místo – a u toho se ještě zastavím -, měl jsem pocit, že by to mohl být rozhodující okamžik, což se nakonec ukázalo jako pravda. Nechci být spekulant, ale přesto se o té chybě podrobněji zmíním: tu příležitost nám nabídli jak na zlatém podnose dosud vedoucí Lucka Stránská s Radkem Mikou. Vycítil jsem tuto příležitost po, troufám si říci hrubé, chybě, které bych se, doufám, sám nikdy nedopustil. Ale vnější vlivy byly silnější, po halze se nám hned nedostal vítr do spinakeru a pražská posádka poodjela z krytí; na posledním úseku do cíle už nebyla možnost nic změnit. Využít této chyby, skončili bychom první. Nicméně jedním dechem musím dodat, že Lucka s Radkem na mě působili po celý závod sebejistým dojmem a ze čtyř lodí, které si to rozdávali o první příčky, nejlépe. Byly to hlavně jejich vyrovnané výkony, které jim zajistili vítězství v závodě. Podle mého zasloužené.
Druhé místo v celkovém pořadí patřilo nám (je to pro nás první „bedna“ na Fireballu, z čehož máme ohromnou radost, a zároveň velká motivace do nadcházejících závodů) a třetí místo, s odstupem pouhého bodu za námi, druhé z pražských posádek, konkrétně Báře Nápravníkové a Míše Burdové. Z bojů o medailové pozice vyšla naprázdno brněnská posádka, ovšem i ta byla při vahlášení výsledků ohodnocena, a to titulem Přeborníků Jihomoravského kraje v lt Fireball pro rok 2011, kterým se od teď mohou pyšnit jak kormidelník Jan Kittler, tak kosatník Martin Vašík. Na Brně nezávodily jen Firebally, ale také 420, Vaurieni a Cadeti. Ve „dvackách“ zvítězili brněnští domácí Šimon Seidl s Jakubem Košvicou, ve Vaurienech mně dobře známí Miro a Maroš Baranovi ze Slovenska a v Cadetech, kde závodili pouze dvě posádky, obě z Brna, Blanka Maršálková a Anna Vallová.
Brněnských 9 rozjížděk pro mne bylo skvělým návratem k jachtingu po téměř měsíčním půstu a výborným tréninkem před nadcházejícími pohárovými závody.
