ME FB 4.den
Zveřejněno: 28.09.2010
Všichni jsme pevně doufali, že sluníčko ze včerejšího odpoledne zůstane i dnes - nestalo se tak. Podle předpovědi mělo dnes foukat víc než včera, z břehu to ovšem nepůsobilo nijak hrůzostrašně.
Vyjíždělo se opět v takovém čase, abychom stíhali start o dvanácté (my s Vaškem po drobné, ale vyžádané a nutné opravě). Směr větru se od včerejška nezměnil, takže jsme tušili, co očekávat. Vytáhli jsme spinnaker a a na zaďák začali sjíždět ke startu. Poté, co jsme vyjeli ze zákrytu kopce, na němž stojí Dívčí hrady, byly naše plachty obdařeny silným náporem větru a my jsme se na start dostali v jednom velkém skluzu. OK, předpověď zřejmě nelhala.
Už cestou byly k vidění převrácené lodě a nemálo jich plavalo také u startovního prostoru. Start byl rychlý - v podání komise i závodníků. Nás potkala ta smůla, že jsme se krátce po startu zvrhli, těžko se pak pole, jež má v silném větru naježděno mnohem víc než my,stíhalo. Zdaleka jsme však nebyli poslední. Hlavně musíme dojet, mnoho lodí nejede a jistě budou odpadávat další, říkal jsem si.
Hned byla použita novinka, kterou hlavní rozhodčí Marek Pavlovský oznámil na ranním briefingu, čtyři kola. Kličkovali jsme mezi naplavenými větvemi, kroužili a kroužili, až jsme byli obkrouženi o kolo a do třetí stoupačky vjížděli už poté, co první dvě lodě projely cílem. Druhá z nich byli Jára s Pavlem, kteří se po celou rozjížďku urputně prali o prvenství s angličany a nakonec byli v tomto souboji poražení.
Nám zbývalo poslední kolo a oba jsme cítili, že se naše jízda kurs od kursu zlepšuje. Projeli jsme cílem a vydali se na cestu domů - už v průběhu jsme si všimli vlajících vlajek AP a H na stožáru komise.
Na břehu sbalíme loď a s téměř úplnou rodinou Hukových mířím ke stanu, když v tom na mě volá Míša Kořanová, že je jí nás líto, ale že jsme o půl minuty nestihli cílový limit. Veškeré snažení bylo zbytečné, dopadli jsme stejně, jako kdybychom vůbec na vodu nevyjeli a nestrávili víc než hodinu na trati. Oba nás opanoval vztek, taková škoda. Posléze jsem zjistil, že bychom zajeli osmnáctku a celkově bychom byli třiadvacátí, kdežto teď jsme třicátí sedmí.
Na 14.30 byl svolán briefing a na něm hlavní rozhodčí oznámil, že ještě hodinu počká a pokud se vítr nezklidní, bude závod odložen na další den. Vítr se nezklidnil a tak jsme zbytek odpoledne strávili na břehu.
Zítra by už tolik foukat nemělo, tak uvidíme.
Vyjíždělo se opět v takovém čase, abychom stíhali start o dvanácté (my s Vaškem po drobné, ale vyžádané a nutné opravě). Směr větru se od včerejška nezměnil, takže jsme tušili, co očekávat. Vytáhli jsme spinnaker a a na zaďák začali sjíždět ke startu. Poté, co jsme vyjeli ze zákrytu kopce, na němž stojí Dívčí hrady, byly naše plachty obdařeny silným náporem větru a my jsme se na start dostali v jednom velkém skluzu. OK, předpověď zřejmě nelhala.
Už cestou byly k vidění převrácené lodě a nemálo jich plavalo také u startovního prostoru. Start byl rychlý - v podání komise i závodníků. Nás potkala ta smůla, že jsme se krátce po startu zvrhli, těžko se pak pole, jež má v silném větru naježděno mnohem víc než my,stíhalo. Zdaleka jsme však nebyli poslední. Hlavně musíme dojet, mnoho lodí nejede a jistě budou odpadávat další, říkal jsem si.
Hned byla použita novinka, kterou hlavní rozhodčí Marek Pavlovský oznámil na ranním briefingu, čtyři kola. Kličkovali jsme mezi naplavenými větvemi, kroužili a kroužili, až jsme byli obkrouženi o kolo a do třetí stoupačky vjížděli už poté, co první dvě lodě projely cílem. Druhá z nich byli Jára s Pavlem, kteří se po celou rozjížďku urputně prali o prvenství s angličany a nakonec byli v tomto souboji poražení.
Nám zbývalo poslední kolo a oba jsme cítili, že se naše jízda kurs od kursu zlepšuje. Projeli jsme cílem a vydali se na cestu domů - už v průběhu jsme si všimli vlajících vlajek AP a H na stožáru komise.
Na břehu sbalíme loď a s téměř úplnou rodinou Hukových mířím ke stanu, když v tom na mě volá Míša Kořanová, že je jí nás líto, ale že jsme o půl minuty nestihli cílový limit. Veškeré snažení bylo zbytečné, dopadli jsme stejně, jako kdybychom vůbec na vodu nevyjeli a nestrávili víc než hodinu na trati. Oba nás opanoval vztek, taková škoda. Posléze jsem zjistil, že bychom zajeli osmnáctku a celkově bychom byli třiadvacátí, kdežto teď jsme třicátí sedmí.
Na 14.30 byl svolán briefing a na něm hlavní rozhodčí oznámil, že ještě hodinu počká a pokud se vítr nezklidní, bude závod odložen na další den. Vítr se nezklidnil a tak jsme zbytek odpoledne strávili na břehu.
Zítra by už tolik foukat nemělo, tak uvidíme.
© Copyright 2022 Jachtklub Lázně Toušeň 